Všimli jste si, jak často jsme obklopeni “uměleckými předměty”, které neříkají vůbec nic. Asi jako někteří lidé, prostě existují. Díra ve zdi, zpraví to obrázek. Zaplnit prostor, je třeba oprášit tu sošku z půdy. Všechno špatně. Umění by mělo komunikovat, ale s kým a o čem ???
Potkal jsem starého mistra v Maďarsku, v jedné ruce pravítko v druhé pastelku, maloval barevné trojúhelníky. Prohlásil: “stálo mě to 50 let těžké práce a hledání než jsem k tomu došel”. Zajímavý způsob komunikace. Já jsem maďarské trojhrany nepochopil, ale to je asi moje chyba. Možná za dalších 50 let.
Jeden Americký sběratel umění se ve slabé chvilce rozhodl investovat do mého obrazu. Po letech jsem ho potkal, ne nechtěl ho vrátit zpátky, ale začal nadšeně vyprávět. “Každé ráno, když se podívám na Váš obrázek, zvedne se hladina mé energie a pozitivního myšlení a radostně si vykračuji do práce”. Prostě něco podobného, co pro nás dělala Stalinova socha než nám jí zbourali. Tak mě napadá reklamní slogan. Nepotřebujete konzumovat nezdravé energetické tyčinky, nakupujte Burešovi obrazy.
Pravda, některé umění je zoufale smutné, propadlá tvář a dvě sepjaté ruce v černo bílém provedení. Velmi oblíbené téma českých výtvarníků.
Velice důležité - seriózní umění se musí tvářit vážně, budit obavy, strach ba dokonce deprese. Odcházíte z výstavy totálně otřeseni, tíží Vás pocit, že konec světa se blíží. Ano, zase způsob komunikace.
Jinde zase:
“Na výstavě najdou návštěvníci konceptuální díla, která nejsou jednoduše zařaditelná či popsatelná. Absence v záznamu je tak metaforou lidské nedostatečnosti fyzicky i psychicky obsáhnout skutečnost, život, poznávání, umění. Je metaforou prázdných či neviditelných míst, která zůstávají ve všech záznamech, v archivech. Tematizuje rovněž možnosti komunikace současného umění a diváka: umělec nepotřebuje, aby mu divák beze zbytku porozuměl, aby našel kód jeho jazyka; právě proto s ním komunikuje skrze vizualitu, kterou lze číst mnoha způsoby. Mezi čitelnými záznamy zůstávají tajemné mezery umožňující divákovi vzrušení, ale i zklamání.”
Co myslíte?
Ztratili lidé zájem o umění a nebo jsme přestali s nimi komunikovat?
Ozvěte se, jaký je Váš názor ?
